Většinu svého života jsem vždy o starých autech přemýšlel, zjišťoval si informace, navštěvoval různé výstavy či veteránské akce. Jednoho dne jsem se konečně rozhodl pořídit si vlastního veterána (jen pro správnost, jednoho dne bylo přibližně v roce 2001).
I když to v té době nebylo vůbec obvyklé a pokud jsme nějakého veterána na silnicích potkali, bylo to zkráta staré auto s normální poznávací značkou. Při koupi veterána jsem chtěl pouze jednohno: ruskou „Carevnu“ Volhu 21. Když jsem se narodil, Volhou jezdil můj tatínek, ale já si tento vůz jako malé mimino vůbec napamatoval.
Rozhodl jsem se a konal. V roce 2002 jsem si vozidlo pořídil, plně pojízdný vůz Volha 21 v černé barvě s bílou střechou, vyrobený v roce 1966 s plnou historií majitelů. Společně s vozem jsem dostal také skutečně velkou hromadu náhradních dílů, plneumatik, karosářských dílů apod. (tuto část stěhovala parta stěhováků ve velkém nákladním voze). Cenu si pamatuji zcela přesně – 21.000,- Kč. Protože prodávající požadoval za „jednadvacítku také jednadvacet tisíc“ 🙂
Vozidlo jsem přehlásil na sebe dne 20.3.2002, pronajmul si garáž v Praze na Velké ohradě, párkrát s vozem vyjel, v roce 2003 mne takto vyfotila manželka.
Ke konci roku 2003 jsem dostal výpověď z pronájmu garáže, což ale nebyl tak velký problém, protože jsem vozidlo přesunul do dílny, kde klempíři zjistili stav plechů vozidla a pustili se do práce. Když se odhalilo, jak karoserie vypadá, propadl jsem depresi…..
Jenže klempíř si s tím poradil velmi odborně (jak by ne, vždyť tento starý pán dělal v dílnách taxi Praha celý život právě na Volhách….) a na počátku roku 2009 (není to překlep, skutečně to trvalo šest let) se „nově vyvařená“ Volha přesunula na podvalníku do stodoly u mne na chalupě.
Přesun pod střechu do sucha pro mne znamenal impuls, pustit se do dalších kroků sám. Má představa byla obrousit lak, najít si lakýrníka, nalakované auto ve stodole si v klidu nastrojím sám (návody a postupy jsem měl, sice některé v ruštině, ale to by se mohlo zvládnout)
Představa je jedna věc, ale skutečnost bývá mnohdy daleko od představy. V tomto stavu vůz zůstal bez jakýcholi úprav až do počátku roku 2022! Krátce před tím jsem si uvědomil, že sám s vozem rozhodně nic neudělám a tak jsem našel odborníky, shodou okolností mladé nadšené renovátory nedaleko od Liblic: FTM Garage z Hostýna. Pánové si vozidlo prohlédli a sami si odvezli k sobě na dílnu.
V únoru 2022 si vozidlo v tomto stavu odtáhli a v červenci po jejich renovaci vozidlo vypadá jak (nebo snad i lépe) když vyjela z továrny.
Na první pohled to sice vypadá jako jiné auto, ale je to skutečně má stará Volha. Ale mnohem hezčí a dostala k našemu společnému dvacetiletému výročí krásný dárek znovuoživení.
Teď již opět brázdí silnice a při řízení se vracím dvacet let zpět…………….
Kontakty:
