Můj Citroen 15SIX z roku 1950 získal na jízdě veteránů do vrchu medaili

Prázdniny bohužel skončily, děti již opět chodí do školy, ale i přesto je na začátku záři čas na veteránskou akci.

Při hledání různých veteránských akcí jsem již před prázdninami objevil zajímavou akci: Jízda veteránů do vrchu, pořádané Veteran Car Club Ústí nad Labem. Na tuto akci jsem se také zaregistroval.

V průběhu posledního týdne jsem poněkud nešťastně pozoroval počasí a vypadalo to na studený a propršený víkend. Konce týdne se však situace vylepšila a já se rozhodl v sobotu vyrazit. Vybral jsem pro tuto akci svého nejstaršího veterána – Citroen 15SIX z roku 1950.

Z Liblic do místa akce v Ústí je to něco přes 70 km a tolik jsem s tímto veteránem ještě nevyrazil. Ale věřil jsem, že to s autem dokážeme 🙂

V den akce jsem vyrazil z Liblic ještě před sedmou hodinou, abych mohl dorazit do Ústí včas na registraci. Díky organizátorům jsem měl přesné místo, kam s autem  dorazit, takže nebylo žádné těžké hledání. Na místě jsem byl přesně podle pokynů okolo 8:30. Všechna veteránská auta se postupně sjížděla, až bylo náměstí před obchodním centrem a vedle kostela plné starých krásných aut. Auta byla pro potěšení všech vystavena přibližně do jedenácté hodiny. Před jedenáctou byla krátká rozprava před startem a od 11:00 (tedy domnívám se, že to bylo 11:10) všechna veteránská auta vyrazila na start.

Při startu jsme dostali propozice a podle pokynů měli vyjet na trať a cestou v rámci několika kontrol plnit různé úkoly. Bohužel jsem (stejně jako nikdo z účastníků) nevěděl, kudy pojedeme a kde je vlastně cíl (a kde na nás také čeká oběd a občerstvení).

Propozice vypadaly takto (zde i s mými poznámkami):

Celou první etapu jsem zvládl bez problémů, neztratil jsem se, ačkoli mi citelně scházel nějaký navigátor a zapisovatel, v autě jsem byl sám.V průběhu akce jsme měli jeden z úkolů v muzeu starých kol Achilles (do té chvíle jsem o této značce kol neslyšel).

 

 

V tento den mělo muzeum i svou vlastní akci s živou hudbou, tedy toto zastavení bylo překvapivě zajímavé.

Jen pro pobavení jsem si mohl sám vypálit logo kol Achilles.

 

 

 

 

 

Po obědě a krátkém vydýchání jsme vyrazili na druhou, kratší etapu. Konec akce byl opět v Ústí na místě oslav vinobraní. Při hodnocení všech soutěžících jsem se dokonce dostal na třetí místo v kategorii nejstarších vozů do roku 1950!. Protože jsem byl v autě sám a ne všechny úkoly jsem plnil bez problémů (moje trestné body naskakovaly docela rychle), na vyhlašování výsledků jsem se díval úplně vzadu a najednou jsem slyšel od moderátora popisovat třetí místo a své auto! A já – nevěda, že bych vůbec mohl nějakou cenu dostat – jsem si šel pro medaili na pódium s nedopitou točenou limčou 🙂

Takže jsem dostal jsou první medaili z veteránské akce……….

Komentáře